Už je to skoro čtvrť roku dávno, co jsme zpátky doma

Píšíc doma, myslím tím v Čechách, ale protože o nás v Dongobeshi velmi pečovali, jako ve vlastním jsme se cítili i tam. Na začátku prázdnin jsme totiž my, čtyři dobrovolníci – já, Adam, Basia a Marysia – byli „vysláni“ do Dongobeshe v Tanzánií, abychom učili děti různého věku.

Od těch nejmladších předškoláků až po středoškoláky, dokonce starších než my.  Ano, děti nám moc chybí. Vzpomínáme na všechny děti, které jsme poznali první den a kteří se neotáleli sblížit s námi. Nebo na ty, kteří chodili každý den do kanceláře, jen tak si chvíli povídat. Často k nám chodily i s obrázky a dopisy, které nám chtěli věnovat, a i díky nim si je můžeme připomínat.

Prakticky po příjezdu domů (5. září), jsme se museli rychle adaptovat zpátky do „normálního“ života, protože nás čekala spoustu povinností. Basia absolvovala praxi nutnou pro studium medicíny, Marysia se vrhla do hledání práce a mě s Adamem škola začínala už v polovině září. I když se naše cesty rozešly, měli jsme možnost se spolu sejít a sdílet se. Nemohli jsme odolat pocitu, že nám velmi chybí naše rodina z Dongobeshe -  ředitel Martin, jeho žena a děti, náš přítel a učitel Nesto nebo úžasný Baba John – kuchař, který nám připravoval oblíbené jídlo. Zvláště Johna velmi postrádáme – i když denně těžce pracoval, vždy byl k nám příjemný a férový. Protože je to velmi poctivý člověk, Mercy café, naše mládežnická kavárna z Niw, se rozhodla sponzorovat jeho dceru a přispívat ji na studium, aby se mohla v životě rozvíjet.

I když je už naše dvouměsíční služba za námi a všichni se teď soustředíme na studium nebo práci, máme spoustu vzpomínek, které si rádi připomeneme, na které nezapomínáme.

Beniamin Kantor

 

logo intervia 

Slezská diakonie
Na Nivách 7
737 01 Český Těšín
Česká republika

Náš tým
Informační memorandum

© 2020 Intervia.cz | by PCsupport.cz s.r.o.