Moje služba INVYT+2

V Tanzanii jsem byla už několikrát. Tentokrát to bylo poprvé bez doprovodu dalších dobrovolníků nebo přátel. Před odjezdem jsem měla jisté obavy a menší úzkost z toho, jak si budu radit sama vzhledem k tomu, že jsem vždy měla tendenci být více společenská a rodina a přátelé v mém životě hrají důležitou roli.

Ano, v Tanzanii je internet a samozřejmě se dá zůstat v kontaktu se svými blízkými i na dálku, ale to přece není to stejné. Hned po příjezdu do Dongobeshe ale všechny mé úzkosti zmizely. Má Tanzanská rodina mě přivítala s otevřenou náručí a já věděla, že pocit samoty je to poslední čeho bych se měla obávat. 

I ve škole jsem byla zase jako doma, známé tváře dětí a několika učitelů posilovaly můj pocit přijetí. Hned jsme se dali do práce a s jedním učitelem jsme dali dohromady dvě speciální třídy pro praktické vyučování. Knihovnu a Science room (přírodovědná třída). V obou třídách byly materiály pro hodiny biologie, zeměpisu nebo fyziky a vybízeli jsme učitele ať je používají ve svých třídách. Dále jsem si musela zorganizovat svou “kancelář” která před mým příjezdem sloužila předchozím dobrovolníkům. Během jejich nepřítomnosti, se z této kanceláře stalo něco jako odkládací prostor pro všechny nepotřebné dokumenty nebo předměty, z kterými si učitelé nevěděli rady. Takže mi trvalo pár týdnů než se tam dalo pohodlně pracovat a zorganizovat obsah materiálů tak, aby je děti mohly začít využívat. Hlavní funkcí této kanceláře pak byla knihovna pro děti, kde si mohly dva krát denně o přestávce přijít vypůjčit nějakou zajímavou anglickou knížku nebo společenskou hru.

Hned na začátku, vedení školy zorganizovalo setkání všech učitelů kde jsem se mohla seznámit s novými pracovníky, a také jim nabídnout spolupráci při jejich vyučování nebo jakýchkoliv dalších aktivitách v rámci programu pro děti. Nabídla jsem jim také svou asistenci při využívání těch praktických vyučovacích pomůcek, se kterými si nevěděli rady, aby je v budoucnu mohli pravidelně a sebevědomě používat. Po nějaké době jsem se mohla zapojit do spolupráce s několika ochotnými učiteli, ale nebylo to lehké.

V červenci jsme přivítali v Dongobeshi skupinku čtyř nových dobrovolníků, které jsme začali seznamovat s novou, jim neznámou, kulturou místních lidí a podmínkami v jakých v Dongobeshi fungujeme. Bylo skvělé opět očima těchto mladých lidí vidět věci, které se pro mě staly již běžné, tak nově a svěže. Zapojili se překvapivě velmi rychle i do chodu školy a tak začala nová etapa spolupráce s dobrovolníky INVYT Junior.

Své aktivity jsem si tak rozdělila na další období 6ti měsíců a bezstarostně jsem se snažila skloubit věci tak, aby se vše zvládlo. To jsem vůbec netušila jak to všechno na konec dopadne.

V srpnu jsme společně s ředitelem Martinem jeho ženou a pastorem Zakem jeli do Keni, kde jsem po prvé zjistila, že dostat víza na dalších pár měsíců nebude tak snadné jak jsme si mysleli. Před příjezdem do Tanzanie jsme na internetu nalezli informaci o možnosti prodloužení plánovaných víz, kde se říkalo o tom, že maximální počet možností je 2 krát. To by znamenalo, že v Tanzanii mohu na své dobrovolnické vízum zůstat celkem 9 měsíců. Ale během mého pobytu tam, se vše změnilo, a na hranici mi bylo sděleno, že to tak není. Takže když jsme s jistou náročností uspěli a já dostala povolení k pobytu na další 3 měsíce, začala jsem zjišťovat jak to teda s těmi vízy je a přemýšlela jsem o tom, jak to uděláme příště abychom se opět nesetkali s úředníky, kteří nám nechtějí vyjít vstříc. Po pár měsících se tedy nalezlo pár možností jak by se to dalo zrealizovat, a my jsme do toho šli s nadějí, že vše půjde podle plánu a já budu moci zůstat do února 2020, tak jak to bylo zamýšleno. Jenže necelé dva týdny před ukončením mého druhého vízum jsme zjistili, že další prodloužení by legálně nebylo možné a tak jsem během těchto pár dnů začala plánovat můj odjezd zpátky do Česka.

Nestihla jsem vše, co jsem si naplánovala, nestihla jsem se se všemi rozloučit, a toho půl roku mi uteklo jako voda. Věřím ale, že můj čas v Dongobeshi měl smysl. 

Snad se situace v Tanzanii trošku srovná a bude možnost opět vyslat další pracovníky mezi naše děti.

Aniela Taska, dobrovolnice programu INVYT+

 

logo intervia 

Slezská diakonie
Na Nivách 7
737 01 Český Těšín
Česká republika

Náš tým
Informační memorandum

© 2020 Intervia.cz | by PCsupport.cz s.r.o.